Anya Taylor-Joy se rychle stala jednou z nejpůsobivějších herců své generace, která si získala uznání jak u kritiků, tak u publika. Taylor-Joy, známá svými fascinujícími výkony ve filmech jako Čarodějka, Emma a celosvětově proslulé sérii Netflix The Queen’s Gambit, má vzácnou schopnost zcela zmizet ve svých postavách. Její role často odrážejí psychologickou hloubku a složitost, která diváky okouzlí. Co se ale skrývá za tímto talentem? Jaké metody používá Anya k přípravě na své složité role? V tomto článku prozkoumáme, jak obětavost, představivost a nekonvenční techniky přípravy Anye Taylor-Joy pomáhají vdechnout život mnohostranným postavám, které ztvárňuje.
1. Pochopení postavy na hluboké emocionální úrovni
Příprava Anyy Taylor-Joy začíná hlubokým pochopením emocionálního jádra jejích postav. Svůj herecký proces popsala jako hluboký ponor do psychologie lidí, které ztvárňuje. Pro ni to není jen o čtení řádků nebo memorování výrazů; jde o to vědět, kdo je ta postava v jádru – jak myslí, cítí a reagují na svět kolem sebe. Taylor-Joy často potřebuje čas, aby identifikovala klíčový emocionální zážitek postavy. Například ve své roli Beth Harmon v The Queen’s Gambit se zaměřila na Bethinu osamělost a hlad po něčem, co ji přesahuje. Díky osobnímu spojení s těmito aspekty postavy mohla Taylor-Joy autenticky vyjádřit Bethiny zranitelnosti a složitosti, aniž by je přeháněla. Schopnost plně se vcítit do jejích postav činí její výkony hluboce příbuznými a umožňuje jí vnést do jejích rolí autentičnost. V rozhovoru se zmínila, že často píše příběhy pro své postavy, dokonce i nad rámec toho, co je uvedeno ve scénáři. To jí pomáhá vytvořit emocionální krajinu, která informuje o každém rozhodnutí její postavy. Ať už je to něco tak nepatrného jako škubnutí obličeje nebo větší oblouk příběhu, Taylor-Joy staví každý aspekt svého představení na tomto složitém porozumění.
Další klíčovou součástí Anyiných příprav je její přístup k úplnému ponoření se do prostředí a myšlení postavy. Pro Anyu není herectví oddělený proces nasazování masky – jde o to stát se někým úplně jiným, i když jen dočasně. Ve svém průlomovém filmu Čarodějnice se Taylor-Joy musela ponořit do světa mladé puritánské dívky, která se potýká s nadpřirozenými strachy a přísnými náboženskými přesvědčeními. Aby toho dosáhla, strávila týdny ponořením se do historického kontextu své postavy. Studovala hodnoty, dialekt a obavy puritánů 17. století, aby zajistila, že každý aspekt jejího vystoupení bude odrážet autenticitu.
Taylor-Joy často preferuje pobyt v kostýmu i mimo kameru, protože považuje za užitečné vždy ztělesňovat tělesnost svých postav. Tento druh metodického přístupu pomáhá rozmazávat hranice mezi ní a postavou, což umožňuje, aby emocionální reakce plynuly přirozeněji. I když se striktně neidentifikuje jako „metodový herec“, její odhodlání plně se ponořit do světa této postavy je evidentní. Pro roli Thomasin v Čarodějce se Taylor-Joy dokonce izolovala od moderního pohodlí a přijala nepohodlí a drsnost koloniálního života. Nedostatek kontaktu s vnějším světem byl klíčem k tomu, aby mohla nasměrovat zoufalství a strach dívky v tomto časovém období, což vedlo k představení, které působilo niterně a strašidelně.
2. Fyzická transformace: Tělo jako nástroj
Anya Taylor-Joy se nevyhýbá fyzickým proměnám, které s jejími rolemi přicházejí. Své tělo používá jako médium k vyjádření cesty postavy. Poznamenala, že pochopení toho, jak se postava fyzicky pohybuje světem, je stejně důležité jako pochopení jejich emocí. Pro svou roli v The Queen’s Gambit Taylor-Joy pečlivě spolupracovala s choreografy na rozvoji řeči těla Beth Harmon. Šachy svou povahou nejsou fyzicky dynamickou hrou, ale prostřednictvím jemných posunů držení těla a pohybů očí dokázala sdělit Bethin stav mysli v každém bodě své cesty. To vyžadovalo značné množství fyzické kontroly a záměrnosti, přičemž každé malé gesto přispělo k širšímu příběhu postavy. Ať už byla Beth sebevědomá, zlomená nebo triumfální, její řeč těla mluvila za mnohé.
Na druhou stranu pro Emmu byla fyzická transformace méně o jemnosti a více o přenesení elegance a grácie ženy z 19. století. Taylor-Joy se naučila, jak se pohybovat v dobově přesných kostýmech a orientovat se ve vrstvách etikety, které definovaly éru. I způsob, jakým se nesla, musel odrážet marnivost a kouzlo Emmy Woodhouse. Spolupracovala s nářečními trenéry a specialisty na pohyb, aby ztělesnila tělesnost své postavy, což dodalo hloubku jejímu ztvárnění společensky složitého a někdy lhostejného dohazovače. V nadcházející Furiose, prequelu k Mad Max: Fury Road, se Taylor-Joy ujímá akční role, která vyžaduje výraznou fyzickou transformaci. V rozhovorech vyjádřila, jak je pro ni důležité trénovat své tělo, aby vydrželo intenzivní kaskadérské kousky a akční scény, aby se mohla plně ponořit do fyzicky náročné postavy Furiosa. Oddanost fyzické kondici, choreografie a dokonce bojový trénink jsou součástí její sady nástrojů, jak vstoupit do role, která vyžaduje sílu a dravost.
Psychologické požadavky rolí Taylor-Joy často zahrnují vstoupení do postav, které čelí extrémním vnitřním a vnějším konfliktům. Ať už jde o hororový sestup do šílenství v Čarodějce, nebo o izolovaného génia Beth Harmon, tyto role nejsou bez duševních problémů. Aby si Taylor-Joy chránila své duševní zdraví a zároveň se plně věnovala své roli, vyvinula způsoby, jak oddělit svou práci a svůj skutečný život. Popsala, jak důležité je „vypnout“ po denním natáčení, abyste se vyhnuli tomu, že si s sebou vezmete domů emocionální zavazadla postavy. Toto odloučení není vždy snadné, zvláště když zobrazujete tak emocionálně intenzivní postavy.
Jedním z jejích mechanismů zvládání je psaní deníku – jak pro postavu, tak pro ni. Psaní jako postava jí pomáhá budovat koherentnější vnitřní příběh, ale psaní jako ona jí pomáhá opustit intenzitu na stránce. Díky tomu se dokáže mentálně distancovat od zmatku postavy a zároveň respektovat emocionální hloubku, kterou role vyžaduje. Taylor-Joy navíc zdůrazňuje, že je důležité mít kolem sebe podpůrné prostředí, zejména při natáčení emocionálně vyčerpávajících scén. Ať už jde o rodinu, přátele nebo prostě pohodlí známé knihy, spoléhá na základní rituály, aby zvládla psychologické následky svých intenzivnějších rolí.
3. Využití osobních zkušeností
Taylor-Joy často využívá své vlastní zkušenosti jako zdroj pro hraní. Narodila se v Miami a vyrostla mezi Argentinou a Londýnem. Její multikulturní zázemí ji vystavilo různým perspektivám, což jí umožnilo proniknout do různých emocionálních stavů a kulturních nuancí. To, že se v mladém věku tolik hýbala, jí dalo perspektivu outsidera, něco, co vnesla do rolí jako Beth Harmon, která se také cítí jako outsider ve svém vlastním světě. Kromě toho byla Taylor-Joy vždy otevřená ohledně způsobu, jakým její vlastní zranitelnost formuje její přístup k herectví. Mluvila o tom, že se jako dítě cítila odcizená kvůli svému neobvyklému vzhledu a přízvuku – zkušenost, která jí pomohla nasměrovat izolaci postav jako Thomasin v Čarodějce. Místo toho, aby se před těmito aspekty sama sebe schovávala, přijímá je a používá je jako kreativní palivo, aby se hlouběji spojila s emocemi lidí, které hraje.
Tím, že čerpá ze své osobní historie, dodává každému představení autenticitu a působí tak, že je prožité, nikoli pouze odehrané. Tato schopnost vytáhnout ze své vlastní minulosti nejen prohlubuje její spojení s postavou, ale činí její ztvárnění neuvěřitelně příbuzným. Pro Taylor-Joy příprava přesahuje memorování řádků a vyvíjení příběhů – je to o poznání každého aspektu světa postavy. Výzkum hraje významnou roli v tom, jak přistupuje ke svému řemeslu. U dobových dramat si přečte vše, co může o historické době, od literatury a deníků až po historické zprávy, aby pochopila tehdejší společenská očekávání a omezení.
Když převzala roli Beth Harmon, Taylor-Joy posedle studovala šachy. I když se o šachy nikdy předtím nijak zvlášť nezajímala, strávila měsíce učením se této hře, studiem šachových šampionů a zapamatováním si slavných tahů. Jejím cílem bylo dosáhnout bodu, kdy se její ztvárnění šachového zázračného dítěte bude cítit bez námahy. Spolupracovala s Garrym Kasparovem, bývalým mistrem světa v šachu, a Brucem Pandolfinim, uznávaným šachovým trenérem, aby zachytila nejen technické aspekty hry, ale také psychologickou válku, která je s ní spojená. Oddanost výzkumu jí umožnila hrát takovým způsobem, že Bethin génius působil organicky, jako by sama Taylor-Joy hrála hru roky.
4. Důvěřovat instinktům a udržovat flexibilitu
Přístup Anyy Taylor-Joy k herectví je jak o pečlivé přípravě, tak o spontánnosti. Zmínila, jak zásadní je být flexibilní na natáčení. Bez ohledu na to, jak velkou přípravu věnuje, vždy nechává prostor pro improvizaci. Její přesvědčení je, že někdy ty nejlepší momenty pocházejí ze syrových instinktivních reakcí na partnera ve scéně nebo z nečekané změny. Úzce spolupracuje s režiséry a hereckými hvězdami, aby se ujistila, že její výkon bude spíše dynamický než nacvičený. Například při natáčení Emmy spolupracovala s režisérem Autumn de Wilde na nové interpretaci některých klasických scén neotřelým způsobem a umožnila svým vlastním svérázným instinktům prosvítit Emminou naleštěnou fasádou. Tato instinktivní flexibilita je klíčem k tomu, aby její výkony zůstaly svěží a aby se postava mohla vyvíjet i během natáčení.
Anya Taylor-Joy také klade důraz na budování autentických vztahů se svými kolegy. Ať už jde o navázání kamarádství s jejími herci v The Queen’s Gambit nebo o rozvoj vzájemné důvěry s dětskými herci v Čarodějce, tato spojení pomáhají zlepšit chemii na plátně. Poznamenala, že nejlepší scény často pocházejí z pocitu opravdového spojení, kde každý herec čerpá energii toho druhého. Během natáčení The Queen’s Gambit často hrála šachy s hercem Thomasem Brodie-Sangsterem mimo kameru, pomáhala jim budovat základní napětí a respekt nezbytný pro rivalitu jejich postav. Pocit pohodlí a důvěry s jejími kolegy jí umožňuje posouvat hranice a podstupovat kreativní riziko, což je základní aspekt zobrazení složité dynamiky, kterou její role naleznou.
Zajímavé je, že Taylor-Joy jako podstatnou část přípravy využívá i hudbu. Vytváří specifické seznamy skladeb, které spojuje s každou ze svých postav, přičemž využívá hudbu jako emocionálního průvodce. Každý seznam skladeb je navržen tak, aby ji vložil do emocionálního prostoru potřebného pro scénu. Například, když se připravuje na hluboce emotivní nebo tragickou scénu, může poslouchat strašidelné, melancholické melodie, které v ní tyto pocity vyvolávají. Použití hudby slouží jako emocionální zkratka, která jí umožňuje téměř okamžitě proniknout do konkrétních pocitů. Tento přístup může být užitečný zejména na vytížených sestavách, kde může být málo času na konvenční formy přípravy. Pouhým nasazením sluchátek a poslechem písně může efektivněji přistupovat k emocionálnímu prostředí postavy.
Craft of Becoming
Přístup Anyy Taylor-Joy k herectví je bohatou směsí intenzivního výzkumu, emocionálního a fyzického ponoření a instinktivní flexibility. Je to její ochota vžít se plně do kůže každé postavy – ať už je to jakkoli nepříjemné nebo náročné –, co jí umožňuje podávat výkony s takovou emocionální rezonancí. Od vytváření příběhů, budování psychologické hloubky a zvládnutí fyzických transformací až po používání nástrojů, jako je hudba, výzkum a improvizace, Taylor-Joy vytváří své postavy s péčí a zajišťuje, že jsou složité, rozporuplné a především lidské.
Herectví pro Taylor-Joy není o předstírání – je o tom stát se. Jde o ztělesnění ducha postavy, těla i duše. Tato autenticita je důvodem, proč se její postavy cítí tak skutečné, proč se s nimi diváci tak hluboce spojují a proč její hvězda stále stoupá jako jeden z nejtalentovanějších herců své generace. Ať už se jedná o horor, dobové drama nebo novodobé šachové zázračné dítě, Anya Taylor-Joy přináší do každé role svůj tajný balíček intenzivní přípravy, empatie a flexibility, aby byla každá z nich stejně nezapomenutelná jako ta předchozí.
